Analýza tuhosti v IDEA StatiCa Connection je založena na postupném zatěžování analyzovaného prvku definovaným účinkem zatížení. V každém kroku zatížení se vypočte natočení analyzovaného prvku a výsledné dvojice ohybového momentu a natočení se vynesou jako diagram moment-natočení (M-φ).
Rotační tuhost styčníku se následně odvodí z této křivky. Pokud účinek zatížení obsahuje kromě ohybového momentu také smykovou a normálovou sílu (LE2), může se natočení a deformace styčníku vyvíjet jinak než při působení samotného ohybového momentu (LE1). Tím se mění tvar křivky moment-natočení a následně i výsledná tuhost:
Hranice klasifikace
Podle EN 1993-1-8 tyto hranice závisí pouze na vlastnostech analyzovaného prvku (L, E, I) a na součiniteli kb, který zohledňuje, zda je rám ztužený.
Nezávisí tedy na zatížení působícím na styčník. V následující tabulce jsou hraniční hodnoty Sj,R a Sj,P pro všechny účinky zatížení shodné.
Jak již bylo uvedeno, křivka M-φ závisí na kombinaci vnitřních sil v účinku zatížení. Všechny složky zatížení se aplikují současně a v každém kroku zatížení se úměrně zvyšují, takže smyková a normálová síla rostou společně s ohybovým momentem. Navíc se snižuje únosnost Mj,Rd. Protože se Sj,ini vyhodnocuje jako sečnová tuhost při 2/3 Mj,Rd, odečítá se Sj,ini v jiném bodě křivky a klasifikace se může změnit.
Velikost zatížení naopak výsledek neovlivňuje. Pokud jsou aplikovaná zatížení příliš malá, vynásobí se všechna společným součinitelem, dokud není dosaženo únosnosti styčníku, takže rozhoduje pouze poměr mezi složkami zatížení. Potvrzuje to účinek zatížení LE3: s ohybovým momentem 10 kNm místo 30 kNm dává stejné Mj,Rd a Sj,ini jako LE1.
