Zatížení
Zatěžovací stavy lze definovat stejným způsobem jako pro 2D železobetonové prvky. To znamená, že každému zatěžovacímu stavu lze přiřadit buď stálý nebo proměnný typ zatížení. Na model se nejprve aplikují Stálé zatěžovací stavy, po úspěšném výpočtu se použijí Proměnné zatěžovací stavy.
Ke každému zatěžovacímu stavu lze přidat celkem 4 typy zatěžovacích impulsů.
- Plošná zatížení
- Bodová zatížení
- Skupina sil
- Vlastní tíha
Definice plošného zatížení je shodná s definicí plošné podpory. To znamená, že je možné jej specifikovat dvěma způsoby - Celá plocha a Křivka. V případě plošného zatížení se samozřejmě místo tuhosti plochy zadává intenzita zatížení ve třech obecných směrech.
Jak bylo uvedeno výše, pomocí bodových zatížení můžete zatížit nosnou desku šesti vnitřními silami Fx, Fy, Fz, Mx, My a Mz v obecné poloze. Pro definici ohybových momentů se používá pravidlo pravé ruky.
Skupina sil je entita zatížení, která umožňuje zadat síly ve třech směrech kdekoli na modelu pomocí tabulky. Může být vztažena k patní desce nebo k povrchu betonového bloku. Pro tabulkové zadávání je opět možné použít funkci kopírování a vkládání z tabulkového procesoru.
Jako poslední zatížení je v aplikaci k dispozici vlastní tíha. Tento impuls by měl být součástí každého modelu. Například betonové základy zatížené ohybovým momentem se tak snadno nepřeklopí.
Kombinace
Protože analýza v IDEA StatiCa Detail je nelineární, používají se tzv. nelineární kombinace. To znamená, že se jednotlivé zatěžovací stavy nepočítají a výsledky se pak nesčítají. Naopak zatěžovací stavy stejného typu zatížení se před výpočtem sečtou, samozřejmě s příslušnými součiniteli definovanými v kombinacích, a poté se dopočítají jednotlivé kombinace. Z tohoto důvodu je existence alespoň jedné kombinace předpokladem pro zahájení výpočtu.
Jak bylo popsáno na začátku článku, výpočet je nyní v aplikaci definován pouze pro MSÚ. Z toho logicky vyplývá, že lze definovat pouze kombinace pro MSÚ.
