Normové posouzení ocelových plechů podle ruských norem

Kontrola přetvoření se provádí na skořepinových konečných prvcích simulujících plechy. Mez kluzu je vydělena součinitelem pevnosti materiálu a vynásobena provozním součinitelem.

Na pleších se vypočítává výsledné ekvivalentní napětí (HMH, von Mises) a plastické přetvoření. Jakmile je na bilineárním diagramu materiálu dosaženo meze kluzu (dělené dílčím součinitelem spolehlivosti pevnosti materiálu, γ_m – SP 16, Tabulka 3, a vynásobené provozním součinitelem γ_c – SP 16, Tabulka 1, který je editovatelný v nastavení normy, SP 16, čl. 11.1.1), provede se kontrola ekvivalentního plastického přetvoření. Limitní hodnota 5 % je navržena v Eurokódu (EN 1993-1-5 příl. C, odst. C8, Poznámka 1). Tuto hodnotu lze upravit v nastavení normy, přičemž ověřovací studie byly provedeny pro tuto doporučenou hodnotu. Vlastnosti materiálu prvku jsou určeny nejsilnějším plechem.

\[ \frac{1}{R_y \gamma_c} \sqrt{\sigma_x^2-\sigma_x \sigma_y + \sigma_y^2 + 3 \tau_{xy}^2} \le 1.0 \]

Prvek plechu je rozdělen do pěti vrstev a v každé z nich je zkoumáno elastické/plastické chování. Program zobrazuje nejhorší výsledek ze všech vrstev.

Napětí může být mírně vyšší než návrhová mez kluzu. Důvodem je mírný sklon plastické větve diagramu napětí-přetvoření, který se používá v analýze ke zlepšení stability výpočtu.