Různá posouzení požadovaná normou EN 1992-1-1 jsou vyhodnocována na základě přímých výsledků poskytnutých modelem. Posouzení na MSÚ se provádí pro pevnost betonu, pevnost vyztužení a kotvení (smykové napětí v soudržnosti).
Pevnost - Beton
Pevnost betonu v tlaku je vyhodnocována jako poměr mezi maximálním ekvivalentním hlavním napětím σc,eq získaným z analýzy MKP a limitní hodnotou σc,lim = fcd.
Ekvivalentní hlavní napětí vyjadřuje ekvivalentní jednoosé napětí pro obecný trojosý stav napjatosti.
\[\sigma_{c,eq} = \sigma_{c3} - \sigma_{c1}\]
Hodnotu σc,eq lze tedy přímo porovnat s limity jednoosé pevnosti podle EN 1992-1-1 čl. 3.1.7 (1).
Tento výraz je odvozen z implementace teorie plasticity Mohr-Coulomb, přičemž se konzervativně předpokládá úhel vnitřního tření φ = 0°.
Pevnost - Vyztužení
Pevnost vyztužení je vyhodnocována jak v tahu, tak v tlaku jako poměr mezi napětím ve vyztužení v trhlinách σsr a stanovenou limitní hodnotou σs,lim:
\(σ_{s,lim} = \dfrac{k \cdot f_{yk}}{γ_s}\qquad\qquad\textsf{\small{for bilinear diagram with inclined top branch}}\)
\(σ_{s,lim} = \dfrac{f_{yk}}{γ_s}\qquad\qquad\,\,\,\,\textsf{\small{for bilinear diagram with horizontal top branch}}\)
kde:
fyk je mez kluzu vyztužení podle EN 1992-1-1 čl. 3.2.3,
k je poměr pevnosti v tahu ftk k mezi kluzu,
\(k = \dfrac{f_{tk}}{f_{yk}}\)
γs je dílčí součinitel spolehlivosti pro vyztužení.
Pevnost - Kotvy
Kotvy jsou posuzovány na normálová napětí obdobným způsobem jako vyztužení, přičemž se stanovuje limitní hodnota σs,lim.
Kromě toho jsou pro kotvy stanoveny hodnoty NEd a VEd, které jsou porovnávány s NRd,s a VRd,s podle zvolené normy. Norma se volí v závislosti na typu kotvy použité v nastavení projektu.
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 33\qquad EN 1992-1-1 Figure 8.2 - Anchor check - Design code selection}}}\]
Protože různé normy volí různé přístupy k posouzení kotev, může uživatel zvolit následující normy pro jednotlivé typy kotev:
- Kotvy ze šroubového materiálu v tahu a/nebo smyku – EN 1992-4, EN 1993-1-8
- Spřahovací trny v tahu a/nebo smyku – EN 1992-4, EN 1994-1-1
- Kotvy v tahu a/nebo smyku – EN 1992-4, EN 1992-1-1
- Kotvy v tlaku a/nebo ohybu – EN 1993-1-1
Posouzení na tah podle EN 1992-4 - 7.2.1.3
\[N_{Rd,s} = \frac{c \cdot A_s \cdot f_{uk}}{\gamma_{Ms}}\]
kde:
- c – redukce pro řezaný závit
- fuk – minimální pevnost šroubu v tahu
- As – plocha průřezu kotevního šroubu v tahu (redukovaná závitem v případě šroubového materiálu)
- \(\gamma_{Ms} = 1.2 \cdot \dfrac{f_{uk}}{f_{yk}} \ge 1.4\) – dílčí součinitel spolehlivosti pro ocel
- fyk – minimální mez kluzu šroubu
Posouzení na tah podle EN 1993-1-8 - 3.6.1
\[N_{Rd,s} = F_{t.Rd} = \frac{c \cdot k_2 \cdot f_{ub} \cdot A_s}{\gamma_{M2}}\]
kde:
- c – snížení tahové únosnosti šroubů s řezaným závitem podle EN 1993-1-8 – čl. 3.6.1. (3)
- k2 = 0,9 – součinitel pro kotvy bez zapuštěné hlavy
- fub – pevnost kotevního šroubu v tahu
- As – plocha průřezu kotevního šroubu v tahu (redukovaná závitem v případě šroubového materiálu)
- γM2 = 1,25 – dílčí součinitel spolehlivosti pro šrouby (EN 1993-1-8, Tabulka 2.1)
Posouzení na tah podle EN 1992-1-1 - 3.2.7
\[N_{Rd,s} = \frac{kf_{yk}}{\gamma_{S}}\]
kde:
- \(k=(f_{t}/f_{y})\) je uvedeno v příloze C
- fyk – charakteristická mez kluzu
- γM2 = 1,15 – dílčí součinitel spolehlivosti pro vyztužení
Posouzení na tlak podle EN 1993-1-1 - 6.3
Používá se pro všechny kotvy namáhané normálovou tlakovou silou, bez ohledu na jejich materiál nebo typ uložení.
\[F_{c,Rd}=\frac{\chi\,A_s f_y}{\gamma_{M2}}\]
kde:
- \(\chi=\dfrac{1}{\Phi+\sqrt{\Phi^2-\bar{\lambda}^2}}\le 1\) – součinitel snížení únosnosti při boulení
- \(\Phi=0.5\left[1+\alpha\left(\bar{\lambda}-0.2\right)+\bar{\lambda}^2\right]\) – hodnota pro stanovení součinitele snížení únosnosti při boulení χ
- \(\alpha=0.49\) – součinitel imperfekce pro křivku boulení c (odpovídající plnému kruhu)
- \(\bar{\lambda}=\sqrt{\dfrac{A_s f_y}{N_{cr}}}\) – poměrná štíhlost
- As – plocha kotvy redukovaná závitem
- \(N_{cr}=\dfrac{\pi^2 E I}{L_{cr}^2}\) – Eulerova kritická síla
- \(I=\dfrac{\pi d_s^4}{64}\) – moment setrvačnosti šroubu
- ds – průměr kotvy redukovaný závitem
- \(L_{cr}=2\,l\) – vzpěrná délka; na bezpečné straně se předpokládá, že šroub je vetknut do betonu a může se volně otáčet u patní desky
- \(l=l_{a}\) – délka prvku kotvy rovná polovině tloušťky patní desky + mezera + polovina průměru šroubu; na bezpečné straně se předpokládá, že podložka a matice nejsou přitlačeny k povrchu betonu (ETAG 001 – příloha C – čl. 4.2.2.4), viz obrázek 34.
Posouzení na smyk podle EN 1992-4 - 7.2.2.3
Pro uložení = přímé se předpokládá smyk bez ramene síly (EN 1992-4 – čl. 7.2.2.3.1):
\[V_{Rd,s} = \frac{k_6 \cdot A_s \cdot f_{uk}}{\gamma_{Ms}}\]
Pro uložení = maltové lože se předpokládá smyk s ramenem síly (EN 1992-4 – čl. 7.2.2.3.2):
\[V_{Rd,s} = \frac{\alpha_M \cdot M_{Rk,s}}{\gamma_{Ms} \cdot l_a}\]
kde:
- k6 = 0,6 pro kotvy s fuk ≤ 500 MPa; k6 = 0,5 jinak
- As – smyková plocha kotvy redukovaná závitem
- fuk – pevnost kotevního šroubu
- αM = 2 – předpokládá se plné vetknutí (EN 1992-4 – čl. 6.2.2.3)
- \(M_{Rk,s} = M^{0}_{Rk,s} \left(1 - \dfrac{N_{Ed}}{N_{Rd,s}} \right)\) – charakteristická ohybová únosnost kotvy snížená o tahovou sílu v kotvě
- \(M^{0}_{Rk,s} = 1.2 \cdot W_{el} \cdot f_{ub}\) – charakteristická ohybová únosnost kotvy (ETAG 001, příloha C – rovnice (5.5b))
- \(W_{el} = \dfrac{\pi d^{3}}{32}\) – průřezový modul kotvy
- d – průměr kotevního šroubu; je-li zvolena smyková rovina v závitu (což je vždy případ závitové tyče), použije se průměr redukovaný závitem; jinak se použije jmenovitý průměr, dnom
- NEd – tahová síla v kotvě
- NRd,s – tahová únosnost kotvy
- \(l_{a} = 0.5\, d_{\mathrm{nom}} + t_{\mathrm{mortar}} + 0.5\, t_{\mathrm{bp}}\) – rameno síly
- tmortar – tloušťka malty (zálivky)
- tbp – tloušťka patní desky
- \(\gamma_{Ms} = 1.0 \cdot \dfrac{f_{uk}}{f_{yk}} \ge 1.25\) pro \(f_{uk} \le 800 \text{ MPa}\) a \(\dfrac{f_{yk}}{f_{uk}} \le 0.8\); γMs = 1,5 jinak – dílčí součinitel spolehlivosti pro porušení oceli (EN 1992-4 – Tabulka 4.1)
Posouzení na smyk podle EN 1993-1-8 - 6.2.2
Smyková ocelová únosnost kotvy se stanovuje podle EN 1993-1-8 – 6.2.2 (7) bez ohledu na přímé nebo maltové lože uložení. Pevnost a tloušťka zálivky musí odpovídat čl. 6.2.5 (7).
\[V_{Rd,s} = F_{v,b,Rd} = \min \left\{ F_{1v,b,Rd} ,\, F_{2v,b,Rd} \right\}\]
kde:
\[F_{1v,b,Rd} = \frac{\alpha_v \cdot f_{ub} \cdot A}{\gamma_{M2}}\]
- αv = 0,6 pro třídy 4.6, 5.6, 8.8 a 0,5 pro třídy 4.8, 5.8, 6.8, 10.9
- fub – pevnost šroubového materiálu v tahu
- A – plocha průřezu šroubu v tahu, A = As, kde As je plocha průřezu šroubu v tahu (redukovaná závitem)
- γM2 – součinitel spolehlivosti – EN 1993-1-8 – Tabulka 2.1
\[F_{2v,b,Rd} = \frac{\alpha_b \cdot f_{ub} \cdot A_s}{\gamma_{M2}}\]
- \(\alpha_b = 0.44 - 0.0003\, f_{yb}\)
- αb je součinitel závisející na mezi kluzu kotevního šroubu
- fyb – mez kluzu kotvy; 235 MPa ≤ fyb ≤ 640 MPa
- fub – pevnost kotvy v tahu
- As – plocha průřezu v tahu (redukovaná závitem)
Posouzení na smyk podle EN 1993-1-1 - 6.2.6
Tato normová posouzení se vztahují na kotvy připojené k patní desce s mezerou nebo na přímo zatíženou kotvu s vyčnívající délkou větší než 0,5násobek jejich průměru.
\[V_{pl,Rd}=\frac{A_v f_y/\sqrt{3}}{\gamma_{M2}}\]
kde:
- AV = 0,844 As – smyková plocha
- As – plocha šroubu redukovaná závitem
- fy – mez kluzu šroubu
- γM2 – dílčí součinitel spolehlivosti (definovaný v nastavení projektu)
Posouzení na smyk podle EN 1994-1-1 - 6.6.3.1
\[V_{Rd,s} = P_{Rd} = \frac{0.8 \, f_u \, \pi \, d^2}{4 \, \gamma_v}\]
kde:
- γv je dílčí součinitel spolehlivosti pro spřažení podle EN 1994-1-1 čl. 2.4.1.2. Doporučená hodnota γv je 1,25
- d je průměr dříku trnu, 16 mm ≤ d ≤ 25 mm;
- fu je stanovená pevnost materiálu trnu v tahu, nejvýše však 500 MPa.
V EN 1994-1-1 čl. 6.6.3.1 je rovněž uvedena rovnice (6.19), která omezuje smykovou únosnost trnu prostřednictvím únosnosti betonu při protlačení (otlačení). V IDEA StatiCa Detail tento způsob porušení není posuzován samostatným normovým vzorcem v postprocesingu. Místo toho je zahrnut přímo do nelineární analýzy metodou konečných prvků jako kritérium zastavení: analýza je ukončena dříve, než smyková síla v kotvě dosáhne odpovídající hodnoty PRd
z rovnice (6.19). Tento přístup je použit proto, že rovnice (6.19) platí pouze pro spřahovací trny přivařené k ocelovému plechu a pro průměry trnů v rozsahu 16 mm ≤ d ≤ 25 mm, jak je uvedeno v čl. 6.6.3.1.
Pro pokrytí širšího rozsahu praktických případů byla vytvořena série 3D referenčních modelů v programu Abaqus s průměry kotev od 8 mm do 50 mm a pevnostními třídami betonu od C16/20 do C50/60. Trny byly modelovány buď tuhým přivařením k patní desce, nebo kloubovým spojením. Materiálové modely a parametry kontaktu v Detail byly následně kalibrovány na základě těchto simulací v Abaqus, které byly samy ověřeny vůči rovnici (6.19) v rámci její oblasti platnosti. Toto kritérium zastavení platí pro všechny typy kotev a všechny normy EN.
Posouzení na ohyb podle EN 1993-1-1 - 6.2.5
\[M_{pl,Rd}=\frac{W_{pl} f_y}{\gamma_{M2}}\]
kde:
- \(W_{pl}=\dfrac{d_s^{3}}{6}\) – průřezový modul šroubu
- ds – průměr kotvy redukovaný závitem
- fy – mez kluzu materiálu
- γM2 – dílčí součinitel spolehlivosti (definovaný v nastavení projektu)
Návrhový ohybový moment MEd – Působí-li smykové zatížení s ramenem síly, musí být zohledněn ohybový moment působící na spojovací prvek. Návrhový ohybový moment působící na spojovací prvek se vypočítá podle EN 1993-1-1 vzorec (6.1):
\[M_{Ed}=V_{Ed}\cdot\frac{l_a}{\alpha_M}\]
kde:
- VEd – smykové zatížení působící na posuzovaný spojovací prvek
- la = a3 + e1
- a3 = 0,5dnom, kde dnom je průměr kotvy
- e1 – vzdálenost mezi smykovým zatížením a povrchem betonu, bez uvažování tloušťky případné vyrovnávací zálivky
- αM = 2 – předpokládá se plné vetknutí (EN 1992-4 – čl. 6.2.2.3)
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 34\qquad Buckling length}}}\]
Interakce tahu a smyku v oceli kotvy
Interakce tahu a smyku podle EN 1993-1-8 je implicitně zahrnuta v posouzení kotvy na smyk.
Interakce tahu a smyku podle EN 1992-4 je stanovena samostatně pro způsoby porušení oceli a betonu podle Tabulky 7.3. Interakce v oceli je posuzována pro každou kotvu samostatně.
\[\left( \frac{N_{Ed}}{N_{Rd,s}} \right)^{2}+\left( \frac{V_{Ed}}{V_{Rd,s}} \right)^{2}\le 1\]
EN 1994-1-1 uvádí v článku 6.6.3.2, že pokud je tahová síla v kotvě větší než 0,1PRd, posouzení není touto normou pokryto. V takovém případě je interakce v aplikaci posuzována v souladu s EN 1992-4. V takovém případě by posouzení na smyk podle EN 1994-1-1 nemělo být uvažováno.
Interakce tahu nebo tlaku a ohybu v oceli kotvy EN 1993-1-1 - 6.2.1
\[\frac{N_{Ed}}{N_{Rd}}+\frac{M_{Ed}}{M_{Rd}}\le 1\]
kde:
- NEd – návrhová síla v tahu (kladná) nebo v tlaku (záporné znaménko)
- NRd – návrhová únosnost v tahu (kladná, Ft,Rd) nebo v tlaku (záporné znaménko, Fc,Rd)
- MEd – návrhový ohybový moment
- MRd = Mpl,Rd – návrhová ohybová únosnost
Posouzení na vytažení pro kotvy s hlavou (podložky a spřahovací trny)
Pro kotvy s hlavou je implementováno dodatečné kritérium zastavení pro kontrolu otlačení betonu (drcení) nad hlavou kotvy – vytažení. Během analýzy je sledována tlaková síla přenášená kontaktem hlavy s betonem a porovnávána s limitní hodnotou stanovenou podle EN 1992-4, čl. 7.2.1.5 (vytažení kotev s hlavou).
\[N_{Rd,p} = k_2 \cdot A_h \cdot f_{ck} / \gamma_{Mp}\]
kde:
- Ah je únosná plocha hlavy spojovacího prvku (bez plochy dříku).
- fck je charakteristická pevnost betonu v tlaku – EN 1992-1-1 čl. 3.1.2
- γMp je v aplikaci uvažováno jako γMp = γc s výchozí hodnotou 1,5
- k2 je vždy uvažováno jako 7,5, tj. hodnota pro popraskané beton. To je v souladu s přístupem CSFM použitým v Detail, kde je pevnost betonu v tahu zanedbána a beton je považován za popraskané v tahu.
Jakmile kontaktní síla dosáhne tohoto normou stanoveného limitu, je spuštěno kritérium zastavení a analýza je ukončena dříve, než je překročena návrhová únosnost při vytažení.
Kotvení – napětí v soudržnosti
Smykové napětí v soudržnosti je vyhodnocováno samostatně jako poměr mezi napětím v soudržnosti τb vypočítaným analýzou MKP a mezní pevností v soudržnosti fbd, podle EN 1992-1-1 čl. 8.4.2:
\[\frac{τ_{b}}{f_{bd}}\le 1\]
\[f_{bd} = 2.25 \cdot η_1\cdot η_2\cdot f_{ctd}\]
kde:
- fctd je návrhová hodnota pevnosti betonu v tahu podle EN 1992-1-1 čl. 3.1.6 (2). Vzhledem k rostoucí křehkosti betonů vyšších pevností je fctk,0.05 omezena na hodnotu pro C60/75 podle EN 1992-1-1 čl. 8.4.2 (2)
- η1 je součinitel vztahující se ke kvalitě podmínek soudržnosti a poloze prutu při betonáži (obr. 34).
- η1 = 1,0 při splnění podmínek „dobré" soudržnosti a
- η1 = 0,7 ve všech ostatních případech a pro pruty v konstrukčních prvcích betonovaných do posuvného bednění, pokud nelze prokázat existenci „dobrých" podmínek soudržnosti
- η2 závisí na průměru prutu:
η2 = 1,0 pro Ø ≤ 32 mm
η2 = (132 - Ø)/100 pro Ø > 32 mm
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 35\qquad EN 1992-1-1 Figure 8.2 - Description of bond conditions.}}}\]
V IDEA StatiCa Detail jsou podmínky soudržnosti zohledněny podle obr. 34 c) a d). Směr betonáže lze v aplikaci nastavit pro každou položku projektu následovně:
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 36\qquad Direction of concreting}}}\]
Tato posouzení jsou prováděna s ohledem na příslušné limitní hodnoty pro jednotlivé části konstrukce (tj. přestože je použita jediná třída betonu i vyztužení, výsledné diagramy napětí-přetvoření se v každé části konstrukce budou lišit v důsledku vlivů tahového zpevnění a tlakového změkčení).
Kotvení – celková síla
Celková síla Ftot a limitní síla Flim
Celková síla Ftot je výsledkem analýzy metodou konečných prvků a lze ji definovat dvěma způsoby.
\[F_{tot}=A_{s}\cdot \sigma_{s}\]
kde As je plocha prutu vyztužení a σs je napětí v prutu.
Nebo jako součet kotevní síly Fa a síly ze soudržnosti Fbond.
\[F_{tot}=F_{a}+F_{bond}\]
kde Fa je skutečná síla v kotevní pružině a Fbond je síla ze soudržnosti, kterou lze získat integrací napětí v soudržnosti τb po délce prutu vyztužení l.
\[F_{bond}=C_{s} \cdot \int_{0}^{l}\tau_{b}\left( x \right)dx\]
Cs je obvod prutu vyztužení.
Limitní síla Flim je maximální síla v prvku prutu vyztužení s ohledem na mezní pevnost prutu a také podmínky kotvení (soudržnost mezi betonem a vyztužením a kotevní háky, smyčky apod.).
\[F_{lim}=min\left( F_{lim,bond}+F_{au},F_{u} \right)\]
\[F_{u}=k\cdot f_{yd}\cdot A_{s}\]
\[F_{au}=\beta\cdot k\cdot f_{yd}\cdot A_{s}\]
\[F_{lim,bond}=C_{s}\cdot l \cdot f_{bd}\]
kde Cs je obvod prutu vyztužení a l je délka od začátku prutu k posuzovanému místu.
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 37\qquad Definition of the limit force Flim}}}\]
\[F_{lim,2}=F_{lim,1}+F_{lim,add}\]
kde Flim,add je dodatečná síla vypočítaná z velikosti úhlu mezi sousedními prvky. Flim,2 musí být vždy menší než Fu.
Typy kotvení na konci vyztužení (kotvy a pruty)
Dostupné typy kotvení v 3D CSFM zahrnují přímý prut (tj. bez redukce kotevní délky), ohyb, hák, smyčku, přivařený příčný prut, dokonalou soudržnost a průběžný prut. Všechny tyto typy spolu s příslušnými součiniteli kotvení β jsou znázorněny na obr. 36 pro podélné vyztužení a na obr. 37 pro třmínky. Hodnoty použitých součinitelů kotvení jsou v souladu s EN 1992-1-1 čl. 8.4.4 Tab. 8.2. Je třeba poznamenat, že přes různé dostupné možnosti rozlišuje 3D CSFM tři typy konců kotvení: (i) bez redukce kotevní délky, (ii) redukce o 30 % kotevní délky v případě normalizovaného kotvení a (iii) dokonalá soudržnost.
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 38\qquad Available anchorage types and respective anchorage coefficients for longitudinal reinforcing bars in the 3D CSFM:}}}\]
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{(a) straight bar; (b) bend; (c) hook; (d) loop; (e) welded transverse bar; (f) perfect bond; (g) continuous bar.}}}\]
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Fig. 39\qquad Available anchorage types and respective anchorage coefficients for stirrups.}}}\]
\[ \textsf{\textit{\footnotesize{Closed stirrups: (a) hook; (b) bend; (c) overlap. Open stirrups: (d) hook; (e) continuous bar.}}}\]
Aby bylo dosaženo souladu s EN 1992-1-1, musí být v výpočtu použita kotevní pružina; kotevní pružina je upravena součinitelem β, takže uživatel musí při definování podmínek začátku a konce vyztužení použít jeden z dostupných typů kotvení.