Návrh a posouzení betonových prvků se obvykle provádí na úrovni průřezu (1D prvek) nebo bodu (2D prvek). Tento postup je popsán ve všech normách pro konstrukční navrhování, např. v (EN 1992-1-1 nebo ACI 318-19), a používá se v běžné praxi stavebního inženýrství. Není však vždy známo nebo respektováno, že tento postup je přípustný pouze v oblastech, kde platí Bernoulli-Navierova hypotéza rovinného přetvoření (tzv. B-oblasti). Místa, kde tato hypotéza neplatí, se nazývají oblasti diskontinuity nebo poruchové oblasti (D-oblasti). Příklady B a D oblastí u 1D prvků jsou uvedeny na (Obr. 1). Jsou to například oblasti uložení, místa, kde jsou aplikována soustředěná zatížení, místa náhlé změny průřezu, otvory atd. Při navrhování betonových konstrukcí se setkáváme s řadou dalších D-oblastí, jako jsou stěny, mostní příčníky, krátké konzoly atd.
V minulosti se pro dimenzování poruchových oblastí používala poloempirická návrhová pravidla. Naštěstí tato pravidla byla v posledních desetiletích z velké části nahrazena modely vzpěra-táhlo (Schlaich et al., 1987) a metodou tlakových polí (Marti 1985), které jsou zahrnuty v současných návrhových normách a dnes je projektanti běžně používají. Tyto modely jsou mechanicky konzistentní a účinné nástroje. Je třeba poznamenat, že tlaková pole mohou být obecně kontinuální nebo diskontinuální a že modely vzpěra-táhlo jsou zvláštním případem diskontinuálních tlakových polí.
Navzdory vývoji výpočetních nástrojů v posledních desetiletích se modely vzpěra-táhlo v podstatě stále používají jako ruční výpočty. Jejich uplatnění u reálných konstrukcí je zdlouhavé a časově náročné, protože je nutné provádět iterace a zohlednit několik zatěžovacích stavů. Kromě toho tato metoda není vhodná pro ověřování kritérií použitelnosti (deformace, šířky trhlin atd.).
Zájem stavebních inženýrů o spolehlivý a rychlý nástroj pro navrhování D-oblastí vedl k rozhodnutí vyvinout novou metodu Compatible Stress Field Method, metodu pro počítačově podporovaný návrh pomocí tlakových polí, která umožňuje automatický návrh a posouzení betonových prvků konstrukce zatížených v rovině.
Compatible Stress Field Method (CSFM) je kontinuální metoda analýzy tlakových polí založená na MKP, ve které jsou klasická řešení tlakových polí doplněna kinematickými úvahami, tj. stav přetvoření je vyhodnocován v celé konstrukci. Efektivní pevnost betonu v tlaku tak lze automaticky vypočítat na základě stavu příčného přetvoření podobným způsobem jako u analýz tlakového pole, které zohledňují tlakové změkčení (Vecchio a Collins 1986; Kaufmann a Marti 1998), a metody EPSF (Fernández Ruiz a Muttoni 2007). Kromě toho CSFM zohledňuje tahové zpevnění, které poskytuje realistické tuhosti prvků, a zahrnuje všechny normové požadavky (včetně aspektů použitelnosti a deformační kapacity), které předchozí přístupy důsledně neřešily. CSFM používá běžné jednoosé konstitutivní zákony pro beton a výztuž předepsané návrhovými normami. Ty jsou známy již ve fázi návrhu, což umožňuje použití metody dílčích součinitelů spolehlivosti. Projektanti tak nemusí zadávat další, často libovolně zvolené materiálové vlastnosti, jak je typicky vyžadováno u nelineárních MKP analýz, což tuto metodu předurčuje k použití v inženýrské praxi.
Aby se podpořilo využívání počítačově podporovaných tlakových polí stavebními inženýry, měly by být tyto metody implementovány do uživatelsky přívětivého softwarového prostředí. Za tímto účelem byla metoda CSFM implementována do aplikace IDEA StatiCa Detail; nového uživatelsky přívětivého komerčního softwaru, který společně vyvinuly ETH Zurich a softwarová společnost IDEA StatiCa v rámci projektu DR-Design Eurostars-10571.