Návrh a posouzení betonových prvků se běžně provádí na úrovni průřezu (1D prvek) nebo bodu (2D prvek). Tento postup je popsán ve všech normách pro navrhování konstrukcí, např. v (EN 1992-1-1 nebo ACI 318-19), a používá se v každodenní praxi stavebních inženýrů. Ne vždy je však známo nebo respektováno, že tento postup je přípustný pouze v oblastech, kde platí Bernoulli-Navierova hypotéza rovinné deformace (tzv. B-oblasti). Místa, kde tato hypotéza neplatí, se nazývají oblasti diskontinuity nebo poruch (D-oblasti). Příklady B a D oblastí 1D prvků jsou uvedeny na (obr. 1). Jedná se například o oblasti podepření, místa, kde působí soustředěné zatížení, místa náhlé změny průřezu, otvory apod. Při navrhování betonových konstrukcí se setkáváme s celou řadou dalších D-oblastí, jako jsou stěny, mostní příčníky, krátké konzoly apod.
V minulosti se pro dimenzování oblastí diskontinuity používala poloempirická návrhová pravidla. Naštěstí byla tato pravidla v posledních desetiletích z velké části nahrazena modely vzpěra-táhlo (Schlaich a kol., 1987) a metodami tlakových polí (Marti 1985), které jsou součástí současných návrhových norem a jsou dnes projektanty běžně používány. Tyto modely jsou mechanicky konzistentní a účinné nástroje. Je třeba poznamenat, že tlaková pole mohou být obecně spojitá nebo nespojitá a že modely vzpěra-táhlo jsou zvláštním případem nespojitých tlakových polí.
Přestože se výpočetní nástroje v posledních desetiletích výrazně vyvinuly, modely vzpěra-táhlo se v podstatě stále používají jako ruční výpočty. Jejich aplikace na reálné konstrukce je zdlouhavá a časově náročná, protože je nutné provádět iterace a zohlednit řadu zatěžovacích stavů. Tato metoda navíc není vhodná pro ověřování kritérií mezního stavu použitelnosti (deformace, šířky trhlin apod.).
Zájem stavebních inženýrů o spolehlivý a rychlý nástroj pro navrhování D-oblastí vedl k rozhodnutí vyvinout novou metodu Compatible Stress Field Method – metodu počítačem podporovaného návrhu tlakových polí, která umožňuje automatický návrh a posouzení betonových prvků konstrukcí namáhaných zatížením v rovině.
Compatible Stress Field Method (CSFM) je spojitá metoda analýzy tlakových polí založená na metodě konečných prvků, ve které jsou klasická řešení tlakových polí doplněna o kinematické úvahy, tj. v celé konstrukci se vyhodnocuje stav přetvoření. Efektivní pevnost betonu v tlaku tak lze automaticky vypočítat na základě stavu příčného přetvoření, podobně jako u analýz tlakového pole, které zohledňují tlakové změkčení (Vecchio a Collins 1986; Kaufmann a Marti 1998), a metody EPSF (Fernández Ruiz a Muttoni 2007). Metoda CSFM navíc zohledňuje tahové zpevnění, čímž poskytuje prvkům reálné tuhosti, a pokrývá všechny požadavky návrhových norem (včetně aspektů mezního stavu použitelnosti a kapacity deformace), které nejsou předchozími přístupy důsledně řešeny. CSFM využívá běžné jednoosé konstitutivní vztahy uvedené v návrhových normách pro beton a výztuž. Ty jsou známy již ve fázi návrhu, což umožňuje použití metody dílčích součinitelů spolehlivosti. Projektanti tak nemusí zadávat další, často nahodile zvolené materiálové vlastnosti, jak je typicky vyžadováno u nelineárních MKP analýz, díky čemuž je tato metoda dokonale vhodná pro inženýrskou praxi.
Aby bylo možné podpořit využívání počítačem podporovaných tlakových polí stavebními inženýry, měly by být tyto metody implementovány do uživatelsky přívětivého softwarového prostředí. Za tímto účelem byla metoda CSFM implementována do aplikace IDEA StatiCa Detail; nového uživatelsky přívětivého komerčního softwaru vyvinutého společně ETH Curych a softwarovou společností IDEA StatiCa v rámci projektu DR-Design Eurostars-10571.