Návrh a posouzení betonových prvků se obvykle provádí na úrovni průřezu (1D prvek) nebo bodu (2D prvek). Tento postup je popsán ve všech normách pro navrhování konstrukcí, např. v (EN 1992-1-1 nebo ACI 318-19) a používá se v každodenní praxi stavebního inženýrství. Není však vždy známo ani respektováno, že tento postup je přijatelný pouze v oblastech, kde platí Bernoulliho-Navierova hypotéza o rovinném rozdělení přetvoření (tzv. B-oblasti). Místa, kde tato hypotéza neplatí, se nazývají oblasti diskontinuity nebo narušené oblasti (D-oblasti). Příklady B-oblastí a D-oblastí u 1D prvků jsou uvedeny na (obr. 1). Jedná se např. o oblasti uložení, místa působení soustředěných zatížení, místa náhlé změny průřezu, otvory apod. Při navrhování betonových konstrukcí se setkáváme s mnoha dalšími D-oblastmi, jako jsou stěny, mostní příčníky, krátké konzoly apod.

V minulosti se pro dimenzování oblastí diskontinuity používala poloempirická návrhová pravidla. Naštěstí byla tato pravidla v posledních desetiletích z velké části nahrazena modely vzpěra-táhlo (Schlaich et al., 1987) a poli napětí (Marti 1985), která jsou zahrnuta v současných návrhových normách a projektanti je dnes často používají. Tyto modely jsou mechanicky konzistentní a představují výkonné nástroje. Je třeba poznamenat, že pole napětí mohou být obecně spojitá nebo nespojitá a že modely vzpěra-táhlo jsou zvláštním případem nespojitých polí napětí.
Navzdory vývoji výpočetních nástrojů v posledních desetiletích se modely vzpěra-táhlo stále používají v podstatě jako ruční výpočty. Jejich aplikace na reálné konstrukce je zdlouhavá a časově náročná, protože jsou nutné iterace a je třeba uvažovat několik zatěžovacích stavů. Kromě toho tato metoda není vhodná pro ověřování kritérií použitelnosti (deformace, šířky trhlin apod.).
Zájem stavebních inženýrů o spolehlivý a rychlý nástroj pro návrh D-oblastí vedl k rozhodnutí vyvinout novou Compatible Stress Field Method, metodu pro počítačově podporovaný návrh pomocí polí napětí, která umožňuje automatický návrh a posouzení betonových prvků namáhaných rovinným zatížením.
Compatible Stress Field Method (CSFM) je spojitá metoda analýzy polí napětí založená na metodě konečných prvků, v níž jsou klasická řešení polí napětí doplněna o kinematické úvahy, tj. stav přetvoření je vyhodnocován v celé konstrukci. Efektivní pevnost betonu v tlaku tak lze automaticky vypočítat na základě stavu příčného přetvoření obdobným způsobem jako při analýzách tlakových polí zohledňujících tlakové změkčení (Vecchio a Collins 1986; Kaufmann a Marti 1998) a v metodě EPSF (Fernández Ruiz a Muttoni 2007). Metoda CSFM navíc uvažuje tahové zpevnění, které poskytuje prvkům realistické tuhosti, a pokrývá všechna ustanovení návrhových norem (včetně aspektů použitelnosti a deformační kapacity), která předchozí přístupy neřešily konzistentně. Metoda CSFM používá běžné jednoosé konstitutivní zákony poskytované návrhovými normami pro beton a vyztužení. Ty jsou známy již ve fázi návrhu, což umožňuje použít metodu dílčích součinitelů. Projektanti tak nemusí zadávat dodatečné, často libovolné materiálové vlastnosti, které jsou typicky vyžadovány u nelineárních analýz metodou konečných prvků, díky čemuž je metoda dokonale vhodná pro inženýrskou praxi.
Aby se podpořilo používání počítačově podporovaných polí napětí mezi stavebními inženýry, měly by být tyto metody implementovány v uživatelsky přívětivých softwarových prostředích. Za tímto účelem byla metoda CSFM implementována v IDEA StatiCa Detail; novém uživatelsky přívětivém komerčním softwaru vyvinutém společně ETH Zurich a softwarovou společností IDEA StatiCa v rámci projektu DR-Design Eurostars-10571.



