Verifikace

Stojina v příčném tlaku

Ocel

Connection

Member

Plech

Ztráta stability

Tento článek je dostupný také v dalších jazycích:

Přeloženo pomocí AI z angličtiny

Tato práce vypracovaná na Vysokém učení technickém v Brně porovnává výsledky IDEA StatiCa Member (MNA, LBA, GMNIA), ANSYS (MNA, LBA, GMNIA), Eurocode a AISC 360 pro komponent Stojina v příčném tlaku.

Komponent Stojina v příčném tlaku je podrobně zkoumán. V Eurokódu je zahrnut na několika místech:

EN 1993-1-8, čl. 6.2.6.2
EN 1993-1-5, čl. 6

V AISC 360-22 jsou ustanovení pro lokální plastifikaci stojiny v J.10.2, lokální boulení stojiny v J.10.3 a tlakové boulení stojiny v J.10.5.

Boční boulení stojiny je považováno za konstrukčně zajištěné a není zde zkoumáno.

Byly zjištěny významné rozdíly mezi analytickými řešeními navzájem a ještě větší rozdíly mezi analytickými a numerickými výsledky. Výsledky GMNIA s validovaným modelem ANSYS složeným z prostorových konečných prvků jsou považovány za nejbližší realitě.

Je zkoumáno několik případů, konkrétně vliv:

meze kluzu
amplitudy imperfekcí
tloušťky zatěžovacích plechů
zaoblení mezi stojinou a pásnicí
nevyztužených konců
normálové síly v příčně tlačeném prvku
tloušťky čelní desky, přes kterou je přenášeno příčné tlakové zatížení
příčného zatížení pouze na jedné pásnici

Hlavní závěry jsou:

Boulení nastává mnohem později, než předpokládají normy.
Součinitel boulení 3 z LBA je vhodnou mezí. Únosnosti stanovené pomocí GMNIA nejsou nižší než 95 % únosností MNA pro naprostou většinu případů při součiniteli LBA vyšším než 3.
Únosnost svařovaných průřezů podle norem se zdá být podhodnocena.
Nejvhodnější síť je stojina rozdělená na 12 prvků. Skořepinový model IDEA StatiCa odpovídá prostorovým modelům ANSYS s jemnou sítí s dostatečnou přesností.